Komnaty ani dnes prázdnotou nezejí...
(můžeš mi věřit)
jenom prach odstraníš, malby plné nádhery...
(uměly přežít)
poháry naplní poklady sklepení...
(získaly grády)
vyčistit můžeš i své staré brnění...
(veškeré sváry)
Sny... jsou dost živé, ty ztratit se nemohou...
(to prostě nejde)
tak dívej se pozorně... vždyť nic není náhodou...
(sleduj, až vejde...)
:o)
25.01.2007 17:30:00 | Cecilka
...Bu, Bu... bu, bu.. bu .. bu .. bu ...
také se rád bojím ... a sním ...
22.01.2007 22:19:00 | HarryHH
Možná rytířská zbroj ztratila na lesku. Však hrdost a čest zůstávají.
22.01.2007 00:24:00 | Koprtinka
..odsuň jen- ten kousek zdi
schodiště je tam
tajně ukryté
ústí v opatství.. :-))
19.01.2007 18:07:00 | isisleo
Zajímavé.Jestli ty nejsi převtělený rytíř.Nahlédni do rodokmenu.
Teď vážně-báseň hezká,poutavá.
19.01.2007 13:53:00 | s.e.n
Hodně štěstí při hledání :)
Věřím, že najdeš... i když já ty své najít nestihla.. :(
Pěkná básnička, jinak posoudit neumím . kuk :D
19.01.2007 13:29:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Komnaty, ty dříve prázdné nebyly.
Malby prašné nánosy nekryly...
V pohárech rudého vína perlení,
po chodbách pancířů ozývá se chřestění.
To je jen zastavení, pohled zpět.....
Však je zde ještě cit,
a nutí dál mrazivou chodbou jít.
19.01.2007 11:11:00 | Mourek