*****
~Klubíčko života~
Občas se cítit
jak zakalená voda
ani se neusmát
vždyť to by byla škoda
život pak letí jak splašený kůň
a ty chceš věřit zázrakům?
Rozední se každé ráno
nocí den se zamyká
a tobě,
nevídáno
klubíčko od dětství do stáří
všechno tak utíká.
Motáme po dnech,měsících
letech
někdy nitku tenkou
jindy provázek
a když nám bylo v žití dobře
přimotal se i korálek.
Tak jak roky vrásky zdobí tváře
pomalu se blíží poslední list
stoletého kalendáře
a klubíčko je samý suk i souček
třeba s mašličkou
tu třesoucí se rukou
vázal ještě děda s babičkou
a já?
Dál chci věřit zázrakům
tím klubíčkem
omotat třeba celý dům
a k tomu svému
přidávat další třeba jen nitky
a potom?
Co potom,
potom my můžete nosit někam
do vázy kytky…
já miluju kopretiny.
Díky.
~~~~~~~~~~~~~~~
Tvé básně mne vždy potěsí Květko. jsou tak čisté a melodické, je to pro mne uvolnění je číst. Děkuji ti, že jsi a posílám virtuální náruč kopretin.
RM:-)
13.05.2013 19:05:26 | Robin Marnolli