Podej mi ruku

Topím se, umírám,
jen myšlenky na tebe mám v hlavě,
mé srdce vyčerpáním hyne,
v této nekončící vřavě.

Má ruka tvou zachytit se snaží,
ta je však daleko ode mě,
aspoň jednou do srdce mi nakoukni,
nesnaž se hledět do země.

Více než bouřící vichr,
je slyšet mé srdce jak puká,
když nechceš jeho tlukot uslyšet,
způsobuješ mi pekelná muka.

Když otevřu rejstřík mých lásek,
tou prázdnotou ohromen jsem hned,
jen jednou jedinkrát podej mi ruku,
uvidíš, jak krásný bude svět.