Jednou tak chodila po světě dívka,
co vylila do džbánku kapičku vínka.
Toužebně prosila o další doušek.
Škoda jen - vše viděl náš Papoušek.
Běhala po parku, hledala křoví.
Našla jen přízeň, jak si tam hoví.
Pobyla chvilku, pak se i vzmohla,
dalšímu silnému doušku tu pomohla.
Motajíc, hledajíc nového cíle,
běžela zpět a nastala chvíle.
Roztroubit světu tu velkou novinu,
děcka, jsem přece bez toho enzymu!