Odejdu

Než se naděješ

půjdu zase svojí cestou.

Víc do dlaní nesložíš mi hlavu.

Budeš v ní totiž mít trny.

Přes ty nejde se smát...

Skončí tvůj bol,

dám se do běhu

a z bystřin utkám hranice,

které nepřeklenou

ani mosty spálené.

Přestaneš se trápit.

Víš, že nejsi jediná, komu zmizím v zákrutech.

Poslechni ten mráz,

co obrací se do sebe.

Do tvých vlastních světů.

Nenech se zmást

hrůzou světa.

Sem tam i lilie vykvete

v očích domorodce.

Napřim vpadlá ramena,

já setřu každou slzu.

Jenže až se uvidíme,

už nebudeš mít v tváři krev.

Do té doby dej se vést

a po stezkách půjdeš k hvozdům,

kam nevstoupí než noha tvá,

žádného již člověka.

Tam před tebou cíl bude stát.

Beze mě.

Se mnou.

Třeba napořád.