Sedím sama v pokoji,
a uvažuji nad tím koho a jestli vůbec miluji.
Je to hodně těžké asi potřebuji více času,
musím chvíli počkat a pak se zeptat vnitřního hlasu.
Chci už začít zase žít,
a nejenom si pohádku snít.
Musím najít v sobě zase toho nejlepšího přítele,
a mít radost a na duši, aby bylo zase vesele.
Snad se mi brzo zase začne dařit,
a nebudu se jen tak kysele stále tvářit.
Musím tomu začít věřit,
a nejen se s dalšími outsidery měřit.
Kolem sebe prima lidi mám,
kamarády které dobře znám.
Vím, že mi kdykoliv pomůžou,
a skoro nikdy mě nezradí a nezalžou.
Za to jaká jsem a co dělám, ale nejvíce vděčím sobě,
i když se občas ocitám ve špatné době.
Nejlepšího přítele snad zase najdu za chvíli,
třeba nebudu muset ujít dlouhou cestu ani ne míli.
Pocitovka, které velmi dobře rozumím, ano občas to tak vypadá že je nad námi černý mrak, ale pak vysvitne sluníčko a je všechno jinak. Dokázala jsi mnoho a to ostatní krásné teprve přijde až to nejméně budeš čekat.
30.06.2013 14:44:35 | carodejka