Všechno...

Chtěl jsem dneska vystoupit
Z Tvého stínu co mě obepíná
Pevnějí než sikovy kleště

Bohužel jsem se propadl hloubějí
I když jsem netušil že to jde ještě
Až na samé dno

Společně s kapkami deště
Co padali mi na hlavu
Dneska jsem zažil duševní popravu

Jak smuteční vrba co se snaží
Marně políbit vodní hladinu
Než ji oheň spálí větvičky

Shořel jsem dneska na popel
Co by taky člověk po půl roce chtěl
Jsem naivní, už nemám na křídlech pel

Už nemám co ztratit
A Tebe už zpět asi nezískám
Vždy je nějaká naděje

Proč mi tečou po tvářích krůpěje
Slaných slz a tělo klepe se
Jak osika ve větru

Jsem troska korábu
S maskou člověka
Čekám jen na bouří

Co moře rozproudí
A mě pošle do věčných lovišť
Pod hladinu a ještě níž

Nezbývá mi nic jiného
Než čekat a doufat
Že si nenajdeš nikoho jiného