Můj plamínek

Nevím, zda chci tě znovu milovat,
slova jsou jen kouř nad tvou strží,
co člověk může denně slibovat
a stejně jednou nedodrží…

Už nevím, co ti vlastně věřit mám,
jednou o lásce píšeš z hladiny kalamáře,
pak zas toužíš být jak orel sám,
ty máš snad víc než jen dvě tváře…

Nevím, o čem ten život skutečně je,
mám žít okamžikem nebo přemýšlet dopředu?
Proč co se dělo tak teď už se neděje
a proč zapomenout na nic nedovedu…

Dospělost je jen klubko hořké zamotané
a ty jsi ten kdo z ní sebral sladká potěšení,
však zpátky ani jeden z nás je nedostane,
mezi námi je dlouhá cesta ublížení…

Můj plamínek možná ještě hoří,
já čekám na ten poslední dech
až slavnostně dohoří,
až slova dopoví…

a ty čekáš na oheň…

netuším, co se stane,


jen ty hvězdy





to ví…