Vodicí drátky

den zase skončil, zvonec, nakašlat
a já uz nemám
svý žádný jistý místo,
nemám sílu,
Ty jeden věčnej pesimisto

už nemám na to, zase vzdorovat,
už nemám sílu byti Herkules
už neuzvednu

ani svůj běs

už nemohu být Atlasem
a na ramenou nebe nést
nemůžu mít jistý místo
když nic už není nanečisto

jako sněť
parazit, podhoubí
mou mysl brzy zahubí
už nemám slov
už nemám na to, říkat lásko,
jsem tu s Tebou, když mi nevěříš
a říkáš krásko, zlato, vždyť já vím
a myslíš si svý jiný
mezitím

jako Tvá loutka,
ta z příběhů o bezpráví,
když mě zrušíš,
jo, já se opravím,
zamotáš poutka, zlomíš nohu,
vodicí drátky na mé city,
zahodíš je do krabice
myšlenkami přizabitý

jo jasně, vždyť já se opravím...
čas to přeci často
zvládne sám