Ani psům

*


v dálce zakňučel pes
snad mu někdo vzal kost
a jistotu teplého pelechu


důvěra vybuchuje
jako atomový hřib
a dopadá zjedovatělá
na milióny osudů

naše generace chcípá na lži
na touhu po daném slově
na nesmyslnost zákonů
nekvalitu
a pokroucenost lásky

duše
vrostlé v cestách promarněných let
klepou na čísi bránu
šeptajíce
jak nesmírně krásný
život mohl být

stačilo by okysličit své hadrové paže
zhmotnit myšlenky na slova
a na skutky
nečekat až vyvolají naše jméno
a vytáhnou ho ze stáda


ani psům
se nechce bojácně loudat v kalamitě
po roklinách počestnosti

*