V dávných dobách ještě
před první světovou válkou.
Chodili andělé normálně mezi lidi.
A křídla neschovávali.
Nosili totiž upravené košile a blůzy
s průstřihy na zádech, což bylo fajn.
Ale pak se stalo něco nepěknýho
a andělům lidé začali křídla trhat.
Asi se chtěli naučit taky lítat.
Nebohým andělům trhali ty
křídla jen tak, bez znecitlivění tkání.
Setsakra to prej bolí.
Údajně je to horší jak vrtání u zubaře.
A tak andělé utekli do nebe
kde hrají avemariášky s čerty.
Dokonce si pochutnávají na ďábelských toustech.
Někteří andělé ale zůstali tady na zemi.
Poznáš je tak, že mají na zádech dvě jizvy.
A neradí mluví o tom, co v minulosti bylo.
A ani o tom, co ty jizvy způsobilo.
Spíš minipróza než poezie.
23.05.2013 19:54:07 | Lilien
Dříve jsme jim trhali křídla protože jsme chtěli létat. Dnes pokud nějakého potkáme tak ho zlejem kyselinou. Proč? Jen tak... když můžem ......... tip
23.05.2013 16:04:46 | Tadam
tohle se ti povedlo a navíc název, který zaujme...pochvala:-)
RM.
22.05.2013 23:54:44 | Robin Marnolli
Pěkná básnička, zajímavé téma. Ty určitě nějakého potkáš, pokud už se ak nestalo. Dávám ST.
22.05.2013 20:57:30 | danaska
Pěkně ses nechala unést svou představivostí a přitom je v tom zřetelně zachovaná linka hlubšího sdělení, poeticky ukrytého pod povrchem... Úplně to vidím jako námět na film, který by ale žádný český režisér nezvládl, tady se už skutečně umělecké filmy dávno netočí ;-) Viděl bych to třeba na Skandinávii nebo Island... Tak jo ;-), snesu se malinko na zem - máš svou osobitou poetiku, jdi za svou intuicí a nedej se odradit :-)
22.05.2013 20:05:24 | Amonasr