podzim

Roztřesená ruka,

milý úsměv
za laskavé slovo
někde z hloubi duše
pronesené,

dlouhá odpoledne,

kousek radosti
zabalené
do přítomnosti těch
druhých,

vrtkavá chůze,

a jen myšlenka
ted běží právě maraton,
ale někdy
ani ta nedoběhne

podzim života,

a častokrát jako to
listí padlé
k zemi
zůstávají sami,

dokázali se starat,

a my častokrát
zapomínáme
a jakoby my ,jsme byli ti
staří,
v tu chvíli
slepí ba i hluší

život utíká

co když tak
dopadne to
jednou s námi

a pak vděční budem

za slovo
za pomoc
či jen pouhou chválu
jak nám to dnes sluší..