Nekonečná hra

Víc než moku bývá z vinice,
víc než zanechali jsme šlépějí,
plníme ty naše prázdné sklenice
a opíjíme se falešnou nadějí

…že všechno bude jako dřív…

Slunce dávno v modru nezraje,
spadlé hvězdy nepřijdou zpátky
a my se spolu topíme navzájem
jak dvě zrezivělé kocábky

…v iluzi bezbřehé lásky…

Hrajeme nekonečnou hru lodě,
stavíme střepy k našim prahům,
výstřely čekají v každičkém bodě
a já se nestíhám bránit zásahům

…tvých rozličných slov…

Hlásím, že mám všechny potopené
a ty stejně zas hraješ dál,
tvá vlna za vlnou se stále klene,
však nikdy nenajdeš ten zlatý grál

…co ze srdce by ránu vymazal…

Život je hra a každá hra je krach
a v botách to bolí stejně jak bosky,
vzdávám se, už jsem jen pouhý prach,
z nás dvou staly se hloupé trosky

…bez jakékoliv síly skončit…