Ležíme spolu dychtivě hltáme kousky těch našich těl
myšlenka v pravdě ticho se otevře...kdo tohle chtěl
zastavit ten požár..tisíce polibku
poslední naději lavinu bez zármutku
proč slza ukápla ti z těla..bezmocně dopadla na zem
proč vše v okovech uniká v pasti ve větě co patří sem
když v tichosti je vesmír..daleké cesty
možná se promění pod složenými gesty
těch příběhu napsaný vášní..co z krásní
když vše se v dobré obrátí
jen ozvěny vášní
možná sen jen odletí...