vodablůz

.

 

 

 

 

 

    tak ty chceš

    hodit do řeky

    podívej

    kam až se škrábe

    tak budu tě mít jednou až u oken

    když se přestěhuju

    ale nikdy nebudeme spolu

 

         ty poběžíš

         budeš se valit a pěnit

         co ti kdo udělal

         já si lehnu klidně

         s rukama  na břiše

                                 konečně na zádech

 

         a budu spát svůj červí sen

         a až mi kořen

         proroste do žaludku 

         ten kaštan budu živit

         jak nikdy nenarozený dítě

 

 

 

         měl bys bejt za mě vlastně rád

         protože jsem uměla zapomenout

         a nemyslet, jen žít si svoji bolest

         když zrovna přišla

         držet mě za ruku v noci

         měj mě tedy rád

                               i když máš

 

 

 

                měl by ses mě ale bát

                když já nejsem ten

                koho si myslíš že máš rád

                ale to už víš

                možná to vím

                                  já od tebe

                že není žádný já

                já jsem ty a oni

                všichni ti lidi

                (se) kterýma jsme kdy žili

 

 

 

      tak se mě nelekej

      když někdy rvu si žíly

                tehdy jsem zrovna

                zlej a hříšnej maník

                a asi po něm mám

                svoje manýry s vlasama

      jsem ty a on a oni

      ale naštěstí nikdy

                 

 

 

 

 

 

 

 

 

             všichni najednou

 

 

 

 

.