A bude tma!

A bude tma
hustá a temnočerná.
Jen měsíc měsíček
a kolem něho miliony svíček
Ti posvítí na cestu,
kolo hřbitova,
kde včera zemřela
ta mladá vdova.
U brány tam mrtvo leží,
její tělo je ještě svěží,
jakoby spala.
Našla ji tam včera zrána,
jedna vesnická nána.
Sotva přiběhla na náměstí,
začala svolávat lidi,
co že se stalo za neštěstí:
U brány tam mrtvo leží,
její tělo ještě svěží,
jakoby spala.
Avšak studená je jako kus ledu
a začíná být cítit po zkaženém....
Pět sirot tam u ní klečí,
a jen mlčí a mlčí.
Jakoby už neměli sílu,
snášet dál tu jejich hroznou bídu.
Před rokem jim zemřel tatíček
a včera matička.
Už ani nemají žádnou tetičku
a žádného strýčka.
Kdopak se bude starat o jejich plná bříška?
A bude tma
černá a temnočéerná.
Jen měsíc měsíček
a kolem něho miliony svíček
Ti posvítí na cestu,
okolo hřbitova,
kde zemřela ta mladá vdova
a její děti.