Nelze pojmenovat báseň o bezvětří

Za výlohou

plnou

růžových poníků

a rádoby senzačních sekaček na trávu

spřádám nitky veličenství

- ta doufání ve zprávu

že životy se neskládají z králů a dam

nýbrž z přesvědčení

kterými za žádnou cenu nešetřím

jako uragánem

jako bezvětřím

 

Tvá otázka zní

budu-li tě stále milovat

i když krása tvého obličeje odejde kamsi do stáří

..budu-li už natolik vyzrálý

abych nehleděl do tváří

nýbrž k srdci

k charismatu

k pudu

..

věz, že budu

věz, že budu

věz, že budu