Aspergří

Aspergří dopis

Připadám si jak autíčko,
které jede jen ve svých snech,
někdy se zastaví, ale jinak stále jede.
Jede, ale neví kam.
Je to náročná porucha z povolání?
Proto si pořádně hlavu vylejt, je věc dosti potřebná.
Když jedu, vím že žiji. Když ne, tak to je jakoby svět stál.

Mám poruchu,
Chápeš to, tucho slepý?
Jsem ale jako ty,
možná bych tě i v lecčem strčil do kapsy.
I když mám jen málo let.
Mám tě rád,
i když to moc nedává najevo.
Ale vím to moc dobře. Já a můj svět to víme.

Na stříbrném podnose mi můžeš přinést třeba polívku
a já poznám jestli to myslíš vážně.
I když si třeba myslíš, že jsem nevděčný.
Zabíjí tě to?
Vím. Ale co naděláš.
Naučme se nad tím přenést a žít spolu.

Tvůj Asperger