*
ó má múzo
má lásko
kde jsi
a kde jsou ty chvíle
co stoupala jsi na špičky
pobízela celý vesmír
slunce i oblaka
ať jsou nakloněny mé touze
a kdy já hltala jejich dary
zakuckávala se slovy
a písmenka sypala na papír
jako konfety při dovádivém tanci
ó má múzo
má ztracená lásko
mraky už klesají na kolena
plné temné jiskřivosti
poraněny o skály i daleké majáky
a uvolňují slzy do pustých duší
ó má múzo
má budoucí lásko
vím
ukrýváš se
tuším onu přítomnost
za každým povadlým listem
čarou na obloze
trylkem smíchu co uletěl oknem
za vrácenou ozvěnou
i za kopřivou
co roste vedle růže
*