Oceán citů

Na jejich křídlech
v její náruči
srdce mé letí
a já pláči
měsíc je rudý
a každý den
jako bych byl v pekle
ne v nebi
nebesa duší jsou už plná
vše proudí kolem mne
já však nic necítím
snad jen realitu stínu
proč to udělala?
proč zemřela?
jak mohla odejít bez rozloučení?
dokázala, že můj život je jen lež
mořské vlny mne zasáhly příliš tvrdě
ale já je necítím
realita už není reálná
ptám se sám sebe
mám to skončit?
setkat se s ní na konci všeho?
chybí mi chladné obejmutí touhy
nic nezbylo, jen prach
nic nezbylo z mé nejdražší lásky