Ve vůni květu
schovává se ten,
Co zas a znova
moje srdce raní,
Tak jako první slza ranní,
Do polštáře vpitá,
má beznaděj skrytá,
Vždy budu jen ta,
co druhou kolej kráčí,
V jeho krocích tichých,
cestou přímou do pekla,
Ráj byl by mi snad bližší,
Kdybych tenkrát utekla
ze spárů lásky,
co mé srdce rozsekla.