Hrobař

Chcete na mne hrobaře vzpomínku,
dobře povím vám povídku.
Ta povídka není veselá,
pokud nejsou vaše srdce kyselá.

A však není ani smutná,
tedy pokud víte jak smrt chutná.
A kdo to neví,
tak at mlčky sedí a kouká.
Neboť cizinec již na dveře bouchá.

,,Buchy buch,,
a přesto žádný hluk.
,,Mé srdce se trhá na kusy,
umírám pro tvé hloupé pokusy.

Do tváře se mi směješ
a dalšího do lože si bereš.
Nemáš snad ani kousek citu?
Slyšíš mne, jsi tu?,,

Dívka však nemluví, ani neumí psáti psace,
nezbýva tedy nic než ignorace.
Mládenec jíž neví kudy dál,
jeho pocitům by se každý bál.

Neboť jsou to pocity smíšené.
Bolest a beznaděj, tedy nijak výjimečné.
A tak raději z plné láhve popíjel,
a radosti cizí přihlížel.

Ale najednou, v devátou hodinu,
přišla ,ona slečna, s novým princem až k němu.
Mládenec lihem prosáklý,
nebyl pod svým kloboukem příliš nápadný.
A tak když její drahý odcházel,
žárlivý mstitel v klobouku ho provázel.

A jak náš princ dopadl,
mstitele záchvat vzteku popadl,
však to znáte jedna ruka, noha místo čela,
až vtipné říci, jedna rakev nestačila.