Dalmatinová

Třesknutě se přehrabuju

v citech

a myšlenkách

Jako bych už nikdy nespatřil

křehké paničky v halenkách

jak rozhazují své dolárky za blaho a byty

a nepouštějí dovnitř ani ven

absurdity

 

V té běloskvoucí čistotě

už zkrátka nenajdu ani kousek bláta

Jako by už odbila

půldevátá

a celé město odešlo spát

 

Tohle se nikdy..

nemělo stát

a přeci se stalo

když řádky mizely kamsi do mlhy

nepříjemno se ze tmy dralo

jako svůdné pohyby lehkých slečen

zůstala jsi..

nahá

a já..

neoblečen