Anotace: <p align="CENTER"><span style="font-family: 'Comic Sans MS', cursive;">Soud</span></p> <p...
Panenko má, čeho se bojíš,
skoro tě líbám,
a ty sotva stojíš.
Bojíš se anděla,
bez křidel, bez perutí,
jsem anděl zatracený,
možná bezcenný.
Nebojíš se však mne, nýbrž sebe.
Bojíš se své lži a duše,
co svedla tebe, nikoli mne.
To mne si ublížila...
Proč o mne se nebojíš?
Kdy jsi ho prvé uviděla,
a proč mne už nezlomíš?
Vím: Láska co je ti nespravedlivá,
není láska, není cit.
Je to jen možnost,
jak být víceméně zbit.
"A přeci rád tě mám,
však já jsem malý pán"
Boží hněv a plameny pekelné.
Žádné slitování a city falešné.
Až před soudem poklekneš a naposledy polkneš,
nikdo ti nepomůže panenko, v popel lehneš.
Tahle mne zaujala, ale má místy jednoduché rýmy, myslím ale, že pokud to nepoložíš na hřebík, že se časem vypíšeš a bude to dobrý ;-)
15.10.2013 22:50:57 | Robin Marnolli
Díky moc, jsem spíš sváteční básník :) Ale uvidíme, třeba to jednou bude dobrý :)
15.10.2013 22:54:41 | Cass
ale pozor...špatný to není, to zas né. je vidět, že o věcech přemýšlíš, máš tam formu a tak, jen to ještě trochu posunout dopilovat a pak se to bude více líbit.:-)
15.10.2013 22:58:47 | Robin Marnolli
Možná by taky nebylo špatný, začít brát něco na nervy a psát o něčem normálním :D :)
15.10.2013 23:00:44 | Cass
snaž se zachovat si cit ztvárnit jakékoli prožitky, nejlépe v obrazech. Poezie je jako malování, jen místo barev používáš barevná slova:-)
15.10.2013 23:04:37 | Robin Marnolli