Hrubě však nudně

Hrubě však nudně

črtám vzkazky po zdech..

V nesmělých portrétech je nic

a přece mnoho..

V očích strach, snad z prázdna..

v ústech křik jenž nikdo neslyšel..

A v záhlaví panika

co tiše proniká..

do prostoru pokoje

do éteru života..

Kam pospíchat?

V prohnilym světě.