Zapomínám

Už zapomínám,
snad proto, že i sama chci...
...na temné křivdy, zla a polopravdy,
už zapomínám,
na tucty pololží,
na suti vzdušných sfér,
i na ty sny, co kvůli tobě padly.

Už zapomínám,
je dobře to, či zle?
Víš, pohled tvůj byl mojí noční můrou,
vše zapomínám již,
a to mě zabije,
jak vím, že nejsi stále stejnou stvůrou?

Jo, zapomínám to,
jsem sto i odpouštět,
jen… nebyla jsem sama, kdo se trápil.
Vše zapomíná, prý,
jak vyprchává jed,
jehož se z nás každý jednou napil.

Ach, zapomínám, slyš,
i bratři se sestrou,
jen uvnitř mě si pochybnosti hrají.
Snad zapomínáme,
jak kolem roky jdou,
však naše srdce prasklá vzpomínají.