Skrze bytí

Příchuť spáleného holuba schovaná hluboko ústech
Kdy jsi nedbal na útěky ze světa přímo do útrob výkladních skříní
Kdybych chtěla utéct já
Zachránila bych svůj svět a tebe s ním v momentu nekončících ran za sklem

Ale už mi není sedmnáct
Nemám tetování co se dají snadno smýt a schovat pod polštář
Nemám hlavu plnou snů o bezejmenných místech na prvních stranách knih
Nepřemýšlím o kloboucích na špatných hlavách v hrncích s jemnými tóny klasiků

Mám vrásky od mračení se do slunce a mhouření očí do dálky
Tetování se mi rozpila v hektolitrech whiskey pité z rozbitého skla
Ztratila jsem se ve frázích z učebnic a našla se uprostřed lánů suchých slunečnic
Špinavá a zbitá alkoholovým deštěm o páté

Porušila jsem tvou radu nemluvit s cizinci a spálila se sluncem
Zůstala jsem ve svém marném toužení s brýlemi umaštěnými vstáváním
A čekala na zázraky které se dějí v oparech nad rybníky
Jak jsi mi šeptal v nekonečnu spletených vlasů natažených místo strun

Na tvou počest dnes zdravím mrtvé holuby
Pochutnávám si na tvém jméně uvnitř výkladních skříní
A skrz své vlasy barvy obilných cest se směju nekonečným bouřkám uvnitř nás