Na moři

Cítím se jako na moři,
sotva se nadechnu, vlna mě ponoří.
Dno hluboko pode mnou,
vše čeho se bojím přede mnou,
kolem mě spousta dravých ryb,
jenž snaží se mě potopit.
Já z posledních sil splývám s hladinou,
síly ztrácím s každou vteřinou,
snažím se přežít, volám o pomoc,
nikdo mě neslyší, je tu další noc,
další den na pustém moři
se do chladné temné noci vnořil
a já vím, že ztratila jsem jej,
že to tak chodí je normální, prej...
Zima černé vody mě propichuje skrz
z moře, jenž vzniklo z mých slz,
jen proto, že jsem chtěla být silnější než jsem,
byla jsem podrazena osudem.
Nechci tu zůstat! Už chci změnu!
Však co mi zbývá? Čekat na pomoc či aspoň na ozvěnu...