už nechodím kolem zdi a nečekám
že zavoláš
a nevyhlížím tvé ruce jak se natahují skrze plot s ostnatým drátem
pro jedno bolavé objetí
a už tě nemám v srdci tak moc jako předtím
ale stále tam jsi
a já se musím starat o sebe a o své děti
víš
že na tebe mám ty nejbolavější nejkrásnější vzpomínky
ale pláču už jen když jsem hodně moc sám
a nikdo na mě nevidí
a možná že jednou až zábrany snad padnou
staneme zase bok po boku
nebo tě pozvu na kávu
a ukážeme si fotky našich dětí
a našich rodin a budeme vzpomínat
hořce si pohledy vyčítat
že jsme nemohli být spolu
když jsme to nejvíc chtěli
a co víc říct?
jsem Thomas Ruhl
tvůj
protože jsem tě nikdy neměl
lásko
protože jsem tě tolik potřeboval
být tvůj
alespoň o jeden den navíc
být s tebou a už se tam nikdy nevrátit