Štěstí je pomíjivé

Držels to v dlani, fakt jsi to měl!
vidíš to v dáli, pomalu to mizí
síla, vůně byla tak ryzí,
bylo to všechno, co jsi kdy chtěl..

Stojíš před tím a slyšíš své srdce bít,
ruce máš prázdné a myšlenky též,
byla to pravda, přelud či lež?
Oči jsou otevřené, chceš to zas mít!

Vítr si pohrává s tvými vlasy,
kůže změnila svůj tvar,
krev ztratila svůj var,
v hlavě slyšíš cizí hlasy

Ta chvíle zdála se věčná
a pak zasekla svůj ostrý hrot
Z hořící svíčky doutnající knot,
z životní lásky noční slečna

Po chvíli v oblacích na zem se vracíš,
stojíš tu sám, sám jen ty,
svůj život skryješ do věty,
a každým činem kousek ztrácíš..

Chceš zase cítit ten pocit jistoty,
teplé ruce, jistý stisk...

smiř se s tím, už se nevrátí!