Procházím

procházím sám sebou
křivolakou chodbou
krvavě černou i zářivě bílou
na zemi nedopalky slibů
prázdné podupané
se válí vzpomínky
fragmenty básní
i představ o životě

procházím sám sebou
křivolakou chodbou
plnou oken a průzorů
nových, rozmlácených
i oslepených
sem tam někdo
ke mě prosvítá
prosvětluje tmu
hodně či málo
a já občas tiše
své hříchy zametám

procházím sám sebou
křivolakou chodbou
nahlížím do oken ostatních
na jejich cesty životem
než zabouchnou okenice
svých myšlenek a citů
či než otevřou je dokořán
rozžnou lampu
a nevezmou si z mých dlaní


křivolakou chodbou
procházím sám sebou