plížím se exosférou
jako
drobný strach
propálíš mi
díru v kamaších
na padáku
z tvých sukní
rozbiju se o hrany
tvé prázdnoty
chci
být nevyhořelým palivem
bezprostředně
obnažené
odevzdat se mlčení
Co dodat? Oba už dávno víme...
A někdy je tu tolik krásné mlčet. Jsem už unavená z toho všeho vyprávění, chci si tady spočinout v nejtišším tichu a naslouchat, jak druhým tlučou srdce.
A možná, možná pak konečně uslyším trávu růst... a melodie, při kterých tu vychází slunce...
Děkuji (vím, nemám, ale chci)
16.07.2013 09:59:29 | Sunny