Za hranicí stínu
pod náhodným plamenem
nápoj z blínu
spolu si vypijem.
Žlutost květů
byla mu ozdobou
a čerň středů
lidem výstrahou.
Omámen ležíš
a neklidně spíš
v říších tajemných
sám bloudíš.
Za reality hranicí
vidíš věci divné
mrtvé žijící
i tvory z pekla vyhozené.
Děsu plné zvuky
doléhají k tobě,
při kterých by ani mrtvý
nezůstal sám v hrobě.
Hledáš ven cestu,
ale žádná není
z halucinací spáru
nevysvobodí tě ani svítání.
Puchy života
než smrt odpudivější
laskání od nebožtíka
a světlo tmy je nejzářivější.
Jen omezený čas
zde však máš
již brzy se zpět
k obyčejným lidem vydáš.
Nechceš -li tak pojď, jen pojď
pod mihotavým plamenem
nápoj z blínu
opět si spolu vypijem. …