*
jak příboj vln
bez ustání doráží
rozkývaný sen
tichem proniká
závratná muzika
z lodi vesla trčí
jako bodliny na ježkovi
ke břehu se blíží
vyskočila
sukní písek zametla
do každého koutu světa
její hlava
druhé slunce rozsvítila
a kolem
pleskot křídel zpíval
do střepinek skládá
dávný sen
snad o neznámém princi
o mámení
a prudkém letu vášně
to ona vzkřísila vzlyk
této básně
jenže on
změnil se už nejspíš
v Břichopase ;-)
*
V závěru problikává i jiskérka naděje - třeba se ještě rozhoří plamenem... ;-))
17.07.2013 08:00:35 | Amonasr
:-)))..říká se, že naděje umírá poslední..
..budu tedy doufat, že ji nepředběhnu :-))) .-)))
17.07.2013 14:12:17 | isisleo
:-))))) To se Ti povedlo... :-)))
Jinak tuto konkrétní doufám ne, ale obecně (pokud jde o naději jako takovou) bych stejně upřednostnil to finální předběhnutí... ;-)) Vzhledem k tomu šíleně vzdálenému horizontu to snad ještě nezní morbidně ;-))
17.07.2013 16:59:38 | Amonasr