Dívce z dešťových kapek

Tiše s chladem listopadu

tiše vchází bez důvodu

zřejmě se jen zachvěje

a odletí zase zpět...

Tiše s vůní svůdných paží

spěchá rychle na nádraží

najdu ji však s kufrem stát

- nedostihla vlak do snů...

Klopýtám a hlava třeští

rychle běžím za ní v dešti

přeběhnu přes ulici

a v dešti už jí ztrácím zas...

V podkroví se asi krčí

šeptá, že chce do náručí

do náručí sladkých duh

duh, v kterých nic nebolí...

Snad je krásná, snad má vady

oči jako vodopády

Uletí mi? Je jen sen?

Snáší se mi na deštník...

Tiše s ránem prosincovým

vchází. Kam? To už nepovím

Snad se choulí v dešti kapkách

co se snáší na nádraží...