Jsem

Samostatná hmota,

proton bez neutronu,

neutron bez elektronu,

a taky částice bez pardonu.

Fyzické zhmotnění duše bez těla,

narván a napasován úzce do děla.

Vystřelen ke hvězdám,

odkuď zas sakra rychle padám.

Nevítanej host do domu,

jako před sexem prázdná krabička kondomů.

Rovnice, která nemá řešení

a aby stála potřebuje lešení.

Krátká cesta do pekla,

prudký shody z nebe.

Neznámí těleso na radaru,

prostoupivší tebe.

Čas, kterej na nikoho nečeká,

ale sám času dočká

a jestli ještě trochu času vyčká

potká ho všeurčující značka.

Opilec jenž se probudil s kocovinou

a váhá nad tím, kde to vlastně zaspal.

S tváří vinně nevinnou

si tu zatím pokojně skapal.

Malý, nasraně spící dítě,

co nevesele překvapí tě,

stejně tak kouzelná ropucha,

i transmutuální genů porucha.

Všeho světa tíha,

co? to čumíš, fíha

někdy i zelená, jak tráva víla

a to je teprve síla.

Odborníci vedou dohady

zda funguju či nefunguju,

do jiný dimenze totiž přečuhuju

a temný plány proti lidstvu kuju.

Porušuju bezevšeho všechny obyčeje,

táhnu si za svůj vlastní provaz.

Ztrácim se, všichni hledají, kde je?

A já mezitím nudě lámu vaz.

Sám nevím, pokud žiju,

jestli to tu přežiju.

A pokud nežiju

Snad vyju někde v Riu.

Kde jsem, na čem jsem,

kdo jsem, v čem jsem?

Za co dostal jsem se sem?

Nevím, ale vím, že jsem.