Ostravo, dýchej !!!

Psssttt....

 

Vždyť ulice sní.

Auta

Lavičky

Nábřěží

 

SPÍ....

 

A z rána,

pak Ostrava probouzí se rytmem unavených klubů,

v opuštěném Kebabu,

kdy na rohu ulice

někdo nechal knihy,

Boris Vian by se pousmál

a bezděčně řekl:
"Netřeba utíkat,

srdcerváče došly..."

 

Zatímco nahoře u Hlubiny

další letmo sprejem napsal,

Ostravo dýchej...

 

Směšné :-)

Dýchej, když dusíme se v zpropadeném smogu.

 

Je brzy k ránu,

teplá letní noc,

jedu si ve své prostopášné odvážnosti

a nemám ani trochu strach,

protože tam někde na mě čekáš,

zatímco Rice touží vyřvat vší svou bolest,

Ostravou zahalenou do barev noci,

když letmo voláš:
"Zuzko má, kde jsi?"

A já tady mezitím bezděčně hltám pach sprejů,

cítím jejich strach,

a na sítnici oka:
Ostravo dýchej,
za hluku policejních vozů....

 

Kdo nám pak vdechne

pár zašlých pocitů

z červencové noci,

až nás všechny pochytají?

Ostravo dýchej !!!

Přestože občas,

každý nádech bolí...