Hlubina touhy

Zamotaná v síti z hvězdných nití
utopena v mléčné pěně
přemýšlet nad smyslem bytí
prahnout, jak studna, po odměně.

V hlubinách touhy rodí se naděje
plameny vášně v dotecích spalují
srdce pokryjí sněhové závěje
zbyly jen vzpomínky, které se vzdalují.

Hledat smysl, když žádný není
ve skořápce obeplout strach
stát ve frontě na odpuštění
s úžasem sledovat, jak vznáší se prach.