Halucinogen

Hodiny, léta padá na hlavu slunce,

roky, staletí a nemá to konce.

Všude kolem veverčí pouště,

špína klade důraz, vezmi si ještě.

Do světa plného plných barev,

do rukou hrabe se stále víc larev.

Dostal ses před hlucho-slepý soud,

a nečekané větry ti roznesly troud.

Kat už čeká na výsledek sudby,

všude je slyšet zvuk spodní hudby.

Hlava padla a na ní všechna tíha,

rychle uteč pryč, než dožene tě stíha.

Vezmi si ještě, toliko neboj se,

budeš odsouzen jen dokud žiješ.

A pak na posmrtném lesním plese,

dostaneš vše, co si přeješ.

Zavřen, zamčen v domě zrcadel,

spoután a ukraden, neboj se citadel.

Vidíš se všude, ale všude nejsi

Zachráníš jednu, avšak vykradou další kasy.

Vyrostl strom, který nikdo nezasadil,

a mně už po sté nezbývá mnoha sil.

Užij si, co můžeš, dokud ještě můžeš

jinak skončíš jako já.

Uvězněn v cizím domě sám do sebe,

někde na pomezí pekla a nebe.

Skomírající ubožák neovládající chtíč,

kterému na sebevraždu zbývá jen rýč.

Vezmi si ještě,

neboj se.

Ještě žiješ,

ještě máš čas.