Anotace: "Časem člověk lituje všech hříchů, kterých se dopustil...ale občas ještě více těch, které zapomněl spáchat." (napsána 23.7.2013)
Lituji, že když jsem mohla, nespáchala jsem s tebou ten hřích
že měla jsem strach co o nás řeknou, teď z pírek havraních
snažím se vyčíst jaký by býval náš osud
a jak na tvou něhu vzpomínala bych dosud.
Vrátit čas však nejde a co se stalo mělo se stát
měla bych být vděčná, že zbyl jsi jako kamarád
i když kdykoliv tě vidím chtěla bych vrátit se zpátky
a svoji hlavu tentokrát strčit do oprátky.
Běžela bych za tebou na konec světa, nohy odřené
dokud nepodal bys mi své ruce, krásně zjizvené
lituji, že již nikdy neusneš mi v náručí jako nedospělé dítě
neuslyším od tebe: i přes nebezpečí chci tě.
Lituji všech hříchů, které spáchala jsem v pýše
ale můj malý andílku, chtěla bych, abys toto slyšel
křičím uvnitř sebe totiž z plných plic
já lituji, že nespáchala jsem jich víc.
A nakonec se přeci jen to, čeho jsem litovala stalo...Bylo to krásné, i když to přineslo také spoustu bolesti, ale alespoň už ničeho nelituji
26.03.2016 15:33:52 | mauvais-ange
Krásná báseň, přesně tak se cítím pokaždé, když nic nespáchám ač sám v sobě křičím jak moc bych chtěl...
S úctou
Azazen
02.04.2015 12:23:48 | Azazen