Přetvářka a nenávist

Žiju si ve své nafouknuté bublině

Kde neustále tvářím se nevinně

Milý úsměv, nad hlavou svítí svatozář

Jak může být někdo tak dokonalý lhář

I když mám neskutečnou zlost

A téhle přetvářky tak akorát dost

Nemůžu odkrýt svou pravou tvář

Můj rozum je hasič, zatím co duše je žhář

Chci si sundat masku, ukázat své pravé já

Ale rozum zatím nad duší vyhrává.

Cítím, že hasiči dochází síly

Zatím co žhář blíží se cíli

Raději mě nenáviďte, za to kdo opravdu jsem

Naplněná nenávistí, bolestí a zlem

Než abyste milovali jen vytvořenou vizi

Která tak či onak jednoho dne zmizí.