Zazděné nářky

Rány do duše brány marně klepou.
Barevné škály nad paletou
zúženy na rudou a modrou
nepopřejí noc dobrou
nedopřejí a do peřejí
zmítají tělo bezmocí,
potají těžkou nemocí.
Bez polibků svírá
úzkosti vláda
něžnost dnům upírá,
marnosti vkládá.

Do stěn utrpení zaryté,
smývá rozednění pobité.

Kdysi smích, vize, sny...
Teď holka neusni
dřív, nežli on,
Tvůj šampion.
Démon se obléká do těla člověka.
Pak končetiny provádí činy.
Něžná tvář otéká,
tmy se zář poleká
a odlétá.

Jen polštář krví nasátý
otírá sněhobílou tvář.
A věrný ďábel hlásá Ti,
žes přišla o svou svatozář.

Prý, že milování
je věc citu.
Něco pro zasmání
tomu bytu.
Jehož vládce si vzal
mladé tělo.
Aniž by kdy poznal,
co by chtělo.
Nad prostou láskou zvítězil sprostý chtíč.
Uzamknul dívčí srdce a sežral klíč.

Kdysi smích, vize, sny...
Teď holka neusni
dřív, nežli on,
Tvůj šampion.
Démon se obléká do těla člověka.
Pak končetiny provádí činy.
Něžná tvář otéká,
tmy se zář poleká
a odlétá.

Bolest zahalí šat
z líčidel.
To teď zahálí kat-
- ničitel.
Nepřijde žádný princ z okolí.
Zlého draka nikdo neskolí.
Prý co bolí, to přebolí.
To se jenom zpívá- nikoliv.