Kde ta láska schována jest

Sama nevím, co těmito slokami myslím,
protože mě nenapadá vůbec nic
a o tom psát si usmyslím,
to se omlouvám,
pomalu dohasíná jedna z posledních svíc.
Napadlo dosti sněhu
a já ani nepamatuji podobnou zimu.
Milenci procházejíce se v závěji, měníce si navzájem něhu,
jsou šťastni.
Nebe mění náš kraj v pohádku již od podzimu.
Kouzlo zkrášlíc přes noc tu naši zemi
a i bělost v očích leckdy zaslzí ale líbí se mi.
Poodhalená krása zákoutí zšedlých
půjčená
pro ukrytí budov, časem již zbledlých.
Ponurost myšlenek přichází
a připomína,
že mi přec ještě něco krásnějšího schází
a zapomíná,
že táhnout již ode mě má dál.
Bývá se mnou ráda
ale nejsem ten, kdo by o ni stál!