Syn smrti.

Všude, kam přicházím,
žalem je provázím.

Všichni mně pryč posílají,
nikde rádi mne nemají.

To jednou přišlo dítě mé,
že si s lidmi pohraje.

Když přišel k dítěti,
matka odnesla ho v zápětí.

Jdi pryč ty synu hříchu,
odejdi a odnes si svou pýchu.

Syn můj smutný nechápal,
s lidmi on rád by si hrál.

Přišel za staříkem syn,
pane, z čeho já jsem vin?

V životě nic jsem neudělal,
do ma jsem vždy pomáhal.

Stařík na něj pohledí,
v tu se hrozně zahledí.

Vždyť ještě není můj čas,
tak volal jeho hlas.

Já ještě nechci zemřít,
chci ještě na světě být.

Přišels ukázat mi mou vinu,
ty temný a zlý synu?

Když muž se takto otázal,
syna mého rozplakal.

A to se jentak nevidí,
ty pláčeš pro pýchu lidí?

Když stařík se otázal,
syn můj na něj ukázal.

Pověz mi ty stařče moudrý,
přoč mne lidé pořád soudí?

Tys stvoření temný,
tvůj osud je hrozný.

Ty nářky budeš muset slyšeti,
ty životy budeš muset bráti.

Tebe budou se bát,
s tebou nebudou chtít si hrát.

Tys temna syn,
už teď si vin.

Otec tvůj a matka,
jsou smrťák a smrtka.

I tebe čeká zlý osud,
co neznal si dosud.

Ach pane já jsem však jiný,
já chci na lidi být hodný.

Nechci nikomu ublížit,
chci s lidmi šťastně žít.

Pouhá jedna rada,
tohle není zrada.

Bůh na tě vzpomínal,
on čistou duši ti dal.

Sic čistou duši mi dal,
však v srdci mám žal.

Kuli mé rodině,
soudí zle i mne.

Já ti pomoct nemohu,
pros a obrať se k bohu.

Víš,lidé soudí dle rodiny,
nepřipouštěj, že jsi jiný.

Musíš vstát,
a jejich omyl jim dokázat.