Závěrečná

Byla jste nebem
oázou v poušti,
andělem v mlze,
inkoust, co pouští.

Posledním dechem
květinou v houští,
mým celým světem,
mou světlou duší.

S ďábelskou krásou
a duší něžnou,
i zemskou osou
nebo snad kněžnou.

Byla jste svátost,
nedělní hostií,
nevšední radost,
kytice fuchsií.

Mou věčnou modlou,
každým mým dechem,
neskrotnou touhou,
ozvěny echem.

Však každý sen
pokaždé skončí,
aby snad nový den
vlády se chopil.

S bolavým srdcem,
bolavou duší,
píšu teď na papír
ta slova tuší.

Pro lepší začátky,
pro lepší zítřky,
zbavit se oprátky
zavřením skříňky.

....a už nikdy tu Pandořinu skříňku neotevřít...