A co když je to naposled

někde

mezi nebem

a podlahou

se ticho

naposledy

nadechlo

a zmizelo

mezi

pavučinami

 

po řasách

stéká

po kapkách

smutek

rozestlaných

postelí

 

a ty

 

maluješ

jazykem

svět

na chladnoucí

tváře

 

na ulici

dohasínaj

poslední světla

noci

 

 

rodí se

nový

den

 

 

 

a zase

 

 

se všechno

opakuje

v kruhu

 

všechno

 

 

kromě

nás

 

 

 

dvě

mimoběžky

co se

jednou

protly

 

 

aby se

už nikdy

nesetkaly

 

 

někde mezi

nebem

a podlahou

zmizely

poslední

záblesky

všeho

co jsem

už pak

nedokázala

vyslovit

 

 

tehdy jsem tě viděla naposled