Co mi chceš?

Hlasitá hudba do uší

nedokáže překřičet hlas vlastní duše.

Ta tvář proradné holky ti nesluší,

srdce zklamaně tluče.

 

Nenajdeš, co hledáš

v levných koktejlech

a cigartách s velbloudem na obalu.

Zahráváš si. Víš že letíš dolů?

 

Na prst si omotáváš nejen pramínky vlasů.

Které vlastně ani nejsou tak dlouhé, jak si snila.

V těch pokoutných podsvětích

jako bys na své sny zapomněla!!!

 

Pch! A proč asi do uší nechávám hlučnou hudbu řvát?

Třeba proto, že nenajde se ten, co měl by opravdu rád?

 

Každej na tomhle světě je herec.

A já jen o něco horší psycholog.

Vím, že si promluvím se svou duší.

 Ale bude to zase jen monolog

 

Mám sny. I jsem měla kdysi pevný řád.

Ale podle něj už dávno moderní vlaky nejezdí.

Měním spoje, snad i tak dojedu za štěstím.