té jednomyslné noci...

kdysi jsem měl ohnivou barvu
avšak díky požárům
co mne pohltily
poznamenán
popelavý
bez překvapivého zjištění
že rány se zajizvily

napadlo mě
zda můžu usnout
i když nejsem zesláblý
a vlastně proč ne
stačí když se tak rozhodnu

ve spánku zvažuji odpovědi
svých přízraků
abych mohl podniknout
něco obtížnějšího
než splétat provazy z písku
nebo razit mince
z beztvářného větru

záměr který mám
není nemožný
sním o člověku

do nejmenších podrobností
a pak jej vnutit skutečnosti

sním o horkém granátovém srdci
jež dlí skryté v polostínu těla
mající v sobě dravost jaguára
skotačivost hříběte
nevyzpytatelnost bouře
připravené ke zrození

neutěšený ptačí výkřik
přetrhal vlákna myšlenek
takže kdyby se někdo zeptal
jak se jmenuji
nedokázal bych odpovědět
registruji jen stopy bosých nohou
džbán s vínem
pár plodů chlebovníku

patřily mlčenlivé ženě
ale víc jsem nevěděl
neprošla po schodišti
z pohyblivých stupňů
unaveném zástupy
chladnoucích poutníků

nebylo vidět jak se brodí
posvátným indigem

přicházíš ze severu Matunnin
s úsměvem
co leží nahoře proti proudu
na divokém úbočí hor
kde jazyk není nakažen
dvojsmyslnou hrou
ani touhou po moci

vtiskla mi polibek
na jednu z jizev
příteli teď jsi schopen
projít ohněm

bez popálenin...