Podzimní

Plížit se tiše ode dveří,

a listů spad hořce sledovat.

Jak rychle se tmí a šeří,

zas budem stromy malovat.

Rychlou chůzí v ranní mlze,

půjdem ztichlou pěšinou.

Zimou v duši jemně slze,

vzpomínkou, kde slunce žhnou.

Což neslyšíte ten múzy zpěv,

jak mezi domy se vleče?

Což nevidíte, ten zimy zjev,

jak na okna kreslí v kleče.

Má však i světlou stránku,

ten podzim tohoto roku.

Postávat nedbale u stánku,

I tleskati do rytmu kroku.

Bořit se rukama do barev,

dotknout se svraštělých tváří.

Poslouchat větru hrozivý řev

a obdivovat se stáří.

Následně nespadnout do deprese,

co ji přináší studený déšť,

však i člověk ledacos snese,

…

Když ze sebe smyje kapky letních vzpomínek…