Odvaha

Skrz optický klam.
Zrcadlem táhnoucích se věků,
dokud pozlacený rám,
ze skla nezmění se v řeku.

A v tom výru,
nechám stáhnouti se zpět,
zpět o těch pár tisíců let,
abych našla důvod, proč posunout se dál.

A pak, až na dně černé skříně,
dá sama voda srdci povelem,
co do teď tvářilo se přítelem
Do hlubin moře pohřbít všechen strach.